Bílé Karpaty geologicky náleží k Západním Karpatům. Na
jejich stavbě se podílejí tři celky: flyšové pásmo, bradlové pásmo (ve
slovenské části pohoří) a Vídeňská pánev. Největší část CHKO Bílé Karpaty
zabírá oblast fyšového pásma, tvořeného magurským flyšem.
Ve starších třetihorách moře pokrývalo severní a
severozápadní pásmo Karpat. Na jeho dně se vlivem pohybů zemské kůry
střídavě usazovaly pískovce a jílovité horniny. Tento typ usazenin se
označuje jako flyš, tedy pískovce, proložené vrstvami jílovců a slínovců.
Měkký a snadno erodovatelný flyš ovlivnil celý reliéf
Bílých Karpat, pro který jsou typické měkce modelované hřbety s mírnými
dlouhými svahy a ostře zařezanými stržemi.
Flyš snadno nasákne vodu a horní vrstvy se pak často
sesouvají, což působuje škody při nevhodném hospodaření v lesích i na
zemědělské půdě. Ve flyši je obsažen značný podíl uhličitanu vápenatého,
který se na povrch dostává s vodou a usazuje se v okolí pramenišť, jako
tzv. pěnovec - travertin.
V průběhu třetihor, v druhé etapě alpínského vrásnění,
byly zvrásněny vrstvy flyše a pod silným tlakem přesouvány jako příkrovy k
severu a severozápadu.
Vývoj přírody a krajiny
Všude kolem, kde dnes vidíte pole, louky, vesnice byl
ještě před 2000 lety les. Pohoří Bílých Karpat je od poslední doby ledové
(od 10 000 př. n.l.) pokryto lesem. Z tajgových typu lesa se smrkem a lískou
se vyvinuly působením teplého a vlhkého oceánského klimatu a teplého a
suchého proudění z panonské nížiny lesy listnaté. V historické době jsou zde
původní bukové pralesy s javorem klene a jasanem v hlavním hřebenu a
doubravy s habrem a lípou v nižších polohách . Tyto lesní společenstva
můžeme považovat i v dnešním klimatu za přirozená a z ekologického hlediska
vyvážená, tj. klimaxová. Dnešní výzkumy fosilní fauny (zejména schránek
měkkýšů) z travertinových sedimentů těchto poloh prozrazují, že zde až do
počátku novověku (17,18. století) žila společenstva pralesních živočichů,
která se dnes vyskytují místy v některých rozsáhlých lesích hlavního masívu
Karpat na Slovensku a v Rumunsku. O bohatosti divoké zvěře se zmiňují i
stará rejstra, kdy bylo povinností myslivce odvádět jako daň i jeřábka,
ptáka dnes zde velmi vzácného.
Současné lesy již nejsou původní a byly vysázeny, přesto
v souvislých porostech s odpovídající druhovou skladbou lze najít vzácné
druhy živočichů a rostlin vázané na přirozené lesy. Luční společenství dnes
nejsou tolik omezována chemizací ale spíše zárůstem křovin a lesem. Kvalita
vodních toků je dobrá. Ochranu přírody zajištuje Správy CHKO Bílé Karpaty,
MěU Veselí nad Moravou a všechny obce ve spolupráci s nevládními organizace
(ČSOP,VIS, INEX aj)Blízkost řeky Moravy vždy využívali rybáři hojně sdružení
do rybářského svazu. Myslivost je podporována v každé obci mikoregionu.
Zvířena bělokarpatských lesů a luk
V rozsáhlých a z velké části listnatých
bělokarpatských lesích žije dosud celá řada vzácných obratlovců. Z drobných
hmyzožravců je to třeba rejsek horský a bělozubka bělobřichá, z hlodavců
jsou zajímaví plch velký a plšík lískový. Dostatek potravy a klid vyhovuje
šelmám a proto zde stále žijí takové vzácnosti, jako je kočka divoká, kuna
lesní a také rys ostrovid. V lesích a okolí žije také mnoho zajímavých a
vzácných ptáků, například strakapoud bělohřbetý, datel černý, kalous ušatý,
výr velký, holub doupňák, orel křiklavý, jestřáb lesní, čáp černý, ořešník
kropenatý, krkavec velký a další. V území žije řada obojživelníků a plazů.
Mezi nejkrásnější patří mlok skvrnitý či rosnička obecná. Zajímavostí je, že
tu nežije zmije obecná, ale podobná, nejedovatá užovka hladká.
Z bezobratlých zaujme množství motýlů, například otakárci, hojná kudlanka
nábožná, či roháč obecný. |
